Příběhy provázejí lidi odnepaměti. Předávají se z generace na generaci – někdy vyprávěním, jindy prostřednictvím pohádek čtených dětem před spaním. Vždy ale byly součástí společně stráveného času. Času, kdy se na chvíli zastavíme a necháme se unést příběhem.
Jeden takový příběh se skutečně stal – příběh Loutkového divadla Kozlík, který začal jedním dětským přáním. Pavlína si od svého tatínka přála dřevěnou čarodějnici na koštěti. Když ji našla pod vánočním stromečkem, byla nadšená. Tatínek ji pro ni sám vyřezal. Jenže čarodějnice se nehýbala a nedala se ovládat. Rozhodl se proto naučit, jak se vyrábějí loutky. Začal navštěvovat muzea, učit se vše, co o loutkách mohl, a vyrobil svou první pohyblivou loutku. Postupně jich vzniklo téměř osmdesát. Tatínek dal loutkám podobu, Pavlína jim později dala hlas, pohyb a příběhy. Dnes je při každém představení společně oživuje se svým manželem Michalem.
Příběh je podle Pavlíny nejkrásnější tehdy, když v něm zůstane místo pro vlastní fantazii. Právě v tom spočívá kouzlo loutkového divadla. Zatímco děti vtáhne děj a dobrodružství, dospělé často okouzlí staročeská atmosféra, pohádkové loutky, písničky a malebné kulisy.
„Do děje si děti musí vložit část vlastní fantazie. Loutky totiž nemají mimiku, takže třeba plačící loutka se může usmívat.“
A co by si přála, aby si děti z představení odnesly?
„Radost z příjemného kulturního prožitku.“
Loutkové divadlo Kozlík bude součástí odpoledního programu Dne se sousedy. Zastavte se na chvíli v bílém stanu a nechte se unést příběhem.
