Pro Mílu Vackovou z Dolní Čermné není keramika jen řemeslem. Je to způsob, jak vytvářet věci, které budou žít společně s lidmi.
Když usedá k hrnčířskému kruhu, nepřemýšlí jen nad tvarem nebo barvou.
Od začátku si pokládá otázku.
Co bude s tímto výrobkem dál?
Jak sama říká:
„Nechci vytvářet věci, které budou stát někde zaprášené. Chci, aby žily s lidmi.“
Právě proto věří, že keramika má žít společně s lidmi. Hrnek má být každé ráno v něčích dlaních. Miska má být součástí společných večeří. A keramický pohár nemusí být jen připomínkou vítězství. Může se stát třeba vázou, která bude dělat radost ještě mnoho dalších let.
Jejich vznik ale rozhodně není otázkou několika hodin. Každý pohár začíná hledáním správného tvaru, zkoušením různých hlín a glazur i laděním návrhu. Teprve potom následuje práce na hrnčířském kruhu, začišťování, dekorování, pomalé sušení, první výpal, glazování, druhý výpal a nakonec ještě poslední drobné úpravy. Každý pohár projde dlouhou cestou, na které se nic nedá uspěchat.
Možná právě proto není žádný výrobek úplně stejný. Každý v sobě nese stopu lidských rukou, času i poctivého řemesla.
Mílu ale netěší jen samotná tvorba. Největší radost jí dělá chvíle, kdy její keramika putuje do nových domovů a stává se součástí příběhů lidí, kteří ji používají.
Ke své práci přistupuje s pokorou. Sama říká, že se má stále co učit, a s každým dalším výrobkem hledá nové možnosti, jak svou práci posunout zase o kousek dál.
Právě takové keramické poháry letos převezmou vítězové sportovních soutěží na Dni se sousedy. Neodnesou si jen ocenění za svůj výkon, ale také kousek poctivého řemesla, které vzniklo v Dolní Čermné.
